Rok na volné noze jazykového lektora

Jak se stát během jednoho roku jazykovým lektorem na volné noze na plný úvazek? Chce to jasné rozhodnutí, vytrvalost, sílu, trpělivost, chuť se učit nové věci i štěstí začátečníka. Něco o tom víme i my dvě. Jak na to šla minulý rok Kika Šrédlová?

Rok na volné noze jazykového lektora

Jak se stát během jednoho roku jazykovým lektorem na volné noze na plný úvazek? Chce to jasné rozhodnutí, vytrvalost, sílu, trpělivost, chuť se učit nové věci i štěstí začátečníka. Něco o tom víme i my dvě. Jak na to šla minulý rok Kika Šrédlová, profesionální online lektorka němčiny, to se můžete za pár minut dozvědět v novém článku.

Nejdřív si jako lektoři pokládáme otázku, jestli stojí za to se stát lektorem jazyků na plný úvazek. Za čas stojíme před rozhodnutím, jestli je lepší pracovat sám na sebe, pro jazykovku či obojí kombinovat. Zároveň řešíme vlastní seberozvoj v našem pracovním jazyce, zkoušíme jiné didaktické i metodologické postupy, zjišťujeme účetní novinky, učíme se sociálními sítěmi... Ať už se rozhodneme jakokoliv, stále se máme kam posouvat a co měnit a zlepšovat. Článek od KiKi je článkem, který Vás, kteří jste se rozhodli postavit na volnou nohu, může inspirovat a dodat odvahu k tomu to kroku. A nám, kteří jsme to udělali už před nějakou dobou, může připomenout, kolik jsme toho zvládli a dokázali, protože toho nebylo málo.

Ať již patříte do první či druhé skupiny lektorů, přejeme vám hodně štěstí a držíme palce, ať se vám vše povede, tak jak si sami přejete. Protože, slovy KiKi, každý lektor je jedinečný a zájemců o jazyky je evidentně stále dost.

Rok na volné noze jazykového lektora

Když jsem před třemi lety studovala v Německu, tak by mě ani nenapadlo, že se jednou němčinou budu živit. Už po přečtení této věty tedy všem pravděpodobně došlo, že jsem nikdy nestudovala pedagogiku a neplánovala být učitelkou. Co tady teda vlastně dělám? No, chtěla jsem se stát digitálním nomádem, a tak jsem se stala digitálním lektorem. Jak?

Jak říkám. Studovala jsem v Německu a úplnou náhodou mě oslovila místní jazyková škola, která hledala lektory češtiny. Samozřejmě jsem si chtěla vydělat 23€ na hodinu, atak jsem na to kývla, aniž bych měla jakoukoliv zkušenost s učením češtiny pro cizince. Naštěstí jsem v sobě objevila nějaký skrytý talent, a nakonec se přes své studenty dostala k tlumočení, k překladům a dalším zakázkám německo-české povahy.  Po roce mě studium na TU Chemnitz přestalo bavit a chtěla jsem se stát tím digitálním nomádem. Víte, to jsou lidi, kteří pracují online. A protože pracují online, tak můžou být kdekoliv na světě a cestovat. Vyrazila jsem do Asie, a měla tři měsíce na to, abych si rozmyslela, jak začnu vydělávat peníze – měla jsem totiž spočítáno, že mi našetřený balík z Německa jednou dojde.

"Kiko, když si učila Němce česky, tak bys možná mohla učit i Čechy německy, ne?" oslovilo mě moje chytřejší já. A tak se zrodil první nápad na Kika´s German. Mohla bych přece učit němčinu přes Skype. Nasdílela jsem svůj nápad na facebooku a začala jej šířit mezi známé a známé známých, aniž bych tušila, že existuje nějaká povinnost mít živnostenský list a platit daně a tak. Bylo mi třiadvacet a do teď jsem studovala, tak jsem prostě o podnikání nic nevěděla. Hledala jsem si tedy na internetu jazykové školy, nabízející výuku němčiny přes Skype a posílala jim své CV a hodnocení ze Sprachunion o tom, jak moc skvělá Dozentin jsem a doufala, že mě někde zaměstnají.

Během pár týdnů jsem naverbovala první studenty a za 200 Kč na hodinu si zkoušela vydělat na další cestu. V jazykovce se mnou byli spokojeni, ale když jsem se přidala do facebookové skupiny Jazykový volnonožci, do které jsem nasdílela svoji nabídku, tak se mi dostalo nespočet "hejtů" o tom, jak jsem levná. Vůbec jsem jim nerozuměla. Neměli by být rádi, že je to levné? Proč mi nadávají?

Pak mi došlo, že jsou to jiní lektoři, kteří učí za dvoj nebo trojnásobek, a že mě právem kritizují. Znovu na mou obranu – mě bylo dvacet tři a chtěla jsem si prostě jen vydělat na letenku.

Jak se z toho stal byznys

Začalo mě to strašně bavit. Setkávala jsem se se zajímavými lidmi, ačkoliv to bylo online, kteří mě vpouštěli do svých životů a já jim je mohla nějak pozměnit. Připravit někoho na pohovor, pomoct s maturitou, pomoct kamarádce složit zkoušku, díky které bude moct studovat v Německu apod. Každý má nějaký důvod, proč se chce naučit německy a každý má úplně jiné povolání, koníčky a životní příběh, a to je to, co mě na tom nejvíc baví.

No a kromě toho, že to bavilo mě, tak jsem si nějakým zázrakem získala i mé studenty. Pozitivních referencí přibývalo, aniž bych si o ně musela říkat a stejně tak nových zájemců, kteří se často odkazovali na mé současné studenty a doporučení. Jak říkám, asi jsem v sobě objevila nějaký skrytý talent.

A tak jsem si uvědomila, že si vlastně nechci hledat práci ani po návratu z cest. Já chci podnikat. Budu se živit tím, že budu učit němčinu přes Skype.

Moji rodiče, prarodiče i přátelé si ťukali na čelo. ,"Najdi si normální práci," "Si myslíš, že se uživíš doma ťukáním do počítače?" "No a co důchod?" říkali. Jenže já jsem si zašla za kamarádem účetním, ten mi vysvětlil, co mám a nemám dělat, založila jsem si živnost a 1. června 2019 jsem to rozjela.

Jak? Neměla jsem pořádný počítač ani webovou stránku, ani logo a ani žádné učebnice. Založila jsem si stránku na facebooku, připojila iPhone na nabíječku a rozjela spamování zdí všech možných skupin, ve kterých by se mohli nacházet lidé, toužící po němčině.

Našla jsem

První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Přišlo rušení lekcí, časté odpadávání studentů, chvíle, kdy jsem u studentů neviděla žádný pokrok apod. Postupně jsem tedy musela sepsat pravidla, se kterými jsem všechny zájemce o výuku seznámila. Musela jsem samozřejmě upravit ceník, protože jsem si říkala, že jsem asi moc levná, když ty lekce studenti nechávají propadnout. No a když ani všechna pravidla nezabrala a mě se konečně naplnil rozvrh, mohla jsem si začít studenty vybírat.

Musím upřímně říct, že mi hodně pomohla právě zmiňovaná FB skupina a její zakladatelka Lucka, jejíž dva semináře jsem navštívila. Pomohly mi hlavně v tom, abych si uvědomila, jaká je má cílová skupina, koho ráda učím, s kým se mi dobře pracuje, jak učím. Postupně si pořád vylepšuji nejen didaktické postupy, svoji vlastní němčinu a metodiku, ale právě i podnikatelskou stránku věci. Lucie Gramelová napsala knihu Buď špička mezi lektory, která mi pomohla a stále pomáhá uvědomit si, že mě moje práce sice baví, ale pořád byznys je byznys a je to má obživa.

Jak jsem na tom po prvním roce?

Koupila jsem si počítač, nebojte.

Webové stránky a logo sice ještě pořád nemám, ale už jsem se alespoň rozhodla, že na tom začnu pracovat. A to je první krok k úspěchu.

Od ledna mám plné kapacity a musela jsem studenty začít odmítat, a nebo si museli počkat, až někdo skončí. Zavedla jsem tzv. Warteliste, kam si zapisuji všechny zájemce, kteří odsouhlasí má pravidla, a když se mi nějaké místečko uvolní, tak je kontaktuji.

Od dubna se zaplnil i Warteliste a mě bylo trapné, aby na mě studenti tak dlouho čekali, a tak jsem navázala spolupráci s dalšími lektorkami. Mohla bych být sice naštvaná, že se z mé přednosti, lekce němčiny online, stal standard (protože koronavirus), ale každý lektor je jedinečný a zájemců o němčinu přes Skype je evidentně stále dost. Některé studenty jsem tak za malou provizi předala jiným sympatickým lektorkám, se kterými jsem se seznámila během karantény na internetu.

Každý lektor je jedinečný a zájemců o němčinu přes Skype je evidentně stále dost.

(Pokud učíš němčinu a měl bys o spolupráci zájem, tak se mi ozvi).

Stále nacházím něco, co by se dalo vylepšit, změnit, posunout na vyšší level apod. Kromě učení němčiny a přemýšlením nad zakládáním webu mám samozřejmě i myšlenky na jeho obsah, respektive na služby, které budu nabízet. Jsem překvapená, že mám stále nové a nové nápady, propojující všechny mé záliby. Ať už jsou to pravidelná konverzační setkání s mými studenty (Kaffee mit Deutsch), podcast (plánuji spustit během léta) anebo e-lessons. Možná je to právě to, co mě na mé práci tolik baví a naplňuje – nikdy si nemůžu říct: "Tak a teď je hotovo. Tvoje němčina už je perfektní, všechno už jsi dokončila – odškrtnuto." No, tak takhle ne. Pořád je co zlepšovat a vyvíjet a mě to strašně baví. :-)

Ačkoliv je někdy těžké se odtrhnout od práce a uvědomit si, že žiji i jiný život, než jen ten Kika´s German – aneb: Work and Life balance.

No a čím jsem si své studenty tak získala?

Těžko říct, ale já si myslím, že je to právě tím, že jsem jiná než většina lektorů. Někdy mám pocit, že mě musí nenávidět, protože jsem strašný perfekcionista. A taky že jo, občas někdo odpadne. Ale ti, kteří na sobě opravdu chtějí makat, se naučí německy za krátkou dobu a já jsem na ně moc pyšná. Nemám s nikým slitování a mluvím s nimi od první lekce jen německy – ano, i s A0.0. První lekce jsou peklo, pro mě i pro ně, ale pak se sladíme na stejnou vlnu a užíváme si každou lekci. Hodně mluvíme. Vůbec nedělám výklad – nebo se o to alespoň snažím a vůbec nepoužívám učebnice. Nikomu neslibuji zázraky a hned na úvod všichni vědí, že musejí chodit pravidelně a musejí se učit i doma. A možná pro své studenty funguji také trochu jako motivace, protože se sama učím další tři jazyky, sama jsem nejen lektorkou, ale i studentkou přes Skype a tak jim předávám mnoho rad a tipů ze své osobní zkušenosti.

KiKa Šrédlová

Kika Šrédlová je cestovatelka, lektorka němčiny, milovnice knih, cizích jazyků i kultur a vegetariánské kuchyně. O svých aktivitách píše blog a pomalu se chystá na cestu kolem světa i se svým notebookem a studenty.